v paměti.
hladila hrbolý tvých útrap a neočekávaná nadšení nad materiemi.
Nemohu s tebou bojovat za rovnost.
Jelikož zdá se mi, že zvrácený tento způsob je.
Dýchej a nech slunce, aby dopadalo do tebe.
A čiň. Ne proto, že jsi chválen, ale proto, že nemůžeš jinak.
.
Usínám v dnešní tmě a doufám, že ráno sebou i úsvit přinese.
Nemohu s tebou bojovat o místo na této planetě, jelikož z ní jsem vyšla a jsem jí samotnou.
Jsem člověk. A ve mne dřímá i základ pro člověka dalšího.
.
Nebudu za své chyby vinit tebe, a vždy, když se k tomu bude schylovat, zhluboka se nadechnu.
Jsme malicherní, egocentričtí. Nezapomínající lidé.
.
Neznám mučedníka a nevidím spasitele.
A tak tě žádám, člověče.
Nech sebou prostoupit porozumění pro malost, a ty, větším buď.
V sobě se odkazuj k sobě. A čistý buď sám před sebou, jelikož můžeš.
Jelikož význam vzniká mezi tvou myslí a tvými ústy.
A není mnoho toho, co myslí lze ovládnout. Ale slova ano.
.
Pokud člověk zlý je, pohlaď jej. Protože zlost jeho z bolesti vychází.
A pokud na tobě byla spáchána křivda, veř.
Vše vyšší význam nese.
.
hladila hrbolý tvých útrap a neočekávaná nadšení nad materiemi.
objala jaro v podobě člověka.
vojska se zastavila a rozhodla se nepřekračovat bojovou linii.
je mi jako při sedmnáctý minutě satoshiho ashikawy.
pak osvětlena byla naše malost.
osa minulosti hází do zad nám hady.