v paměti.
hladila hrbolý tvých útrap a neočekávaná nadšení nad materiemi.
tak jsem zase odjela pryč.
na tomhle zkurveném místě nejsou vůbec žádné myšlenky.
nevěřím, že je na tomhle světě ještě další člověk.
a hank prostě dělal na poště. taková sračka.
zasrané kartičky na autobus.
a na vlak.
a osmnáct druhů formulářů.
ne. nesladím. zkresluje chuť.
včera mi zavolal hlas a neprominul mi. jen řekl, že chápe mé chování.
včera jsem k sobě mluvila a řekla si, jdi za vítkem.
vítek už začal mluvit.
dobrý den, máte hlad?
máš někdy hlad, vítku?
nechceš se někdy do něčeho zakousnout?
nechceš se někdy napít?
mám za tebou chodit?
nebo je to k hovnu?
myslela jsem, že se mnou mluvit můžeš.
vím, že mi něco chceš.
ale neumím číst myšlenky.
tak zase příště,
ale pěkně mě sereš.
abys věděl.
.
hele a co vlastně děláš?
jen tak flausim.
a je tu zkurveně prázdno.
já nevim. tak mi asi polibte prdel.
hladila hrbolý tvých útrap a neočekávaná nadšení nad materiemi.
objala jaro v podobě člověka.
vojska se zastavila a rozhodla se nepřekračovat bojovou linii.
je mi jako při sedmnáctý minutě satoshiho ashikawy.
pak osvětlena byla naše malost.
osa minulosti hází do zad nám hady.